Reinkarnace: 7 silných důkazů, že naše duše neumírá.

Získání důkazů o existenci reinkarnace – to zní téměř fantasticky. Jenomže řada existujících faktů působí opravdu velice věrohodně. Jak to tedy je – existuje stěhování duší doopravdy a jaké teorie o tom existují?

1. Buněčná paměť

Jeden z výkladů konceptu reinkarnace nemá nic společného s procesy zrození, smrti a znovuzrození. Je to teorie přidržující se myšlenky buněčné paměti. Přichází s hypotézou, že buňky objektu uchovávají vzpomínky na minulé životy. Ty jsou aktivovány elektrickými impulsy.

2. Hypnóza k vybavení vzpomínek

Mnoho výzkumů pracuje s hypnózou vracející člověka do jeho minulých životů. Jakkoli je to metoda zcela legální a některé její výsledky jsou dosti závažné, má také ona své oponenty.

3. Znamínka a jiné tělesné znaky

Snad nejzajímavějšími důkazy jsou znamínka a vrozené tělesné zvláštnosti u dětí i dospělých, které se objevují na místech poranění nebo osudových poškození, která utrpěli zemřelí lidé.

4. Emoční vazby a fóbie

Silné citové přilnutí k nějakým lidem, často zcela neznámým, je dalším zajímavým aspektem spojovaným s možným důkazem reinkarnace. Mnozí účastníci výzkumu tohoto jevu, zejména děti, pociťovali často stesk po svém bývalém bydlišti a rodině. Fóbiemi bývají někdy postiženi ti, kdo zahynuli za odpovídajících okolností. Člověk v minulosti zemřelý při požáru trpí děsem z ohně, ten, kdo se v minulém životě utopil, má nezvladatelné obavy z vody.

5. Teorie kvantové fyziky

Vzhledem ke stupni rozvoje kvantové fyziky se mnozí moderní vědci domnívají, že vědecky podložený důkaz existence duše a jejího stěhování je pouze otázkou určitého času.

6. Výzkumy Iana Stevensona

Doktor Stevenson (1918-2007) byl vedoucím katedry psychiatrie, později ředitelem oddělení studií osobnosti na Universitě ve Virginii. Záměrně se vyhýbal mediálnímu zveřejňování výsledků své práce. Uvědomoval si kontroverznost tématu a chtěl svůj výzkum udržet na seriózní úrovni. Věnoval se mu čtyřicet let a zaznamenal více než tři tisíce případů dětských vzpomínek na minulý život. Hypnózu pokládal za nespolehlivou a soustředil se při výzkumu na děti, které si spontánně vzpomínaly na svůj minulý život. Spontánní dětské vzpomínky mohou být bez problémů zkoumány pomocí přísných vědeckých metod.

Stevenson každý případ začínal dokumentací tvrzení dítěte o předchozím životě. Podle něj určil zemřelou osobu, kterou si dítě pamatovalo a jeho vzpomínky pak konfrontoval se všemi dostupnými fakty o životě této osoby.

Porovnával mateřská znamínka i vrozené vady se zraněními zemřelého. To bylo snadno ověřitelné lékařskými záznamy. Také tady nacházel velmi silné shody, ověřené i jinými výzkumnými pracovníky. Své systematické metody založil Stevenson především na tom, aby vylučovaly možnost „normálního“ vysvětlení dětských vzpomínek. V práci doktora Stevensona pokračuje nyní doktor Jim B. Tucker, jeho dlouholetý spolupracovník.

7. Edgar Cayce o reinkarnaci

Edgar Cayce neboli Spící prorok používal sebehypnózu nebo meditaci a svou zkušenost zapisoval v takzvaných „čteních“. Byl velmi přesný a pečivý. Zanechal mnoho informací o vlastních předchozích životech i o minulých životech řady jiných lidí. Case se často zabýval fenoménem, kterému říkal «závěs zapomnění», který lidi chrání před záblesky vzpomínek. Bez ochrany tohoto závěsu by se průměrný člověk nedokázal vyrovnat s obrovským množstvím vzpomínek, informací a emocí.
Jak poznat, že nežijete svůj život (a co s tím dělat) - PDF průvodce ZDARMA >>>

Test životní rovnováhy ZDARMA >>>