Mnozí lidé, když v životě narazí na nějaký problém, nepustí se do jeho řešení, ale otočí se o 180 stupňů a začínají hledat příčiny problému v minulosti. Dokud jsou lidé ještě velmi malými dětmi, obviňují někdy jako příčinu problémů ve své infantilitě maminku. Se ztrátou infantility však začínají hledat důvody ve vlastním nesprávném jednání. Sami ze sebe udělají obětního beránka.
Smysl obětního beránka v pradávném rituálu byl ten, že byl označen za viníka a poté vyhnán z obce. S ním ji podle panujícího přesvědčení opustila také všechna neštěstí. Soudobí lidé se však chovají opačně. Označí někoho jako obětního beránka, například maminku, manžela nebo sebe sama, čekají však, že beránek dá všechno do pořádku a zaplatí účty na základě jejich vymyšlené žaloby.
Ve skutečnosti obrátka o 180 stupňů a úvahy nad minulostí jsou pokusem soustředit se při hledání příčin na vnějšek. Těžiště kontroly přenášíte mimo sebe a zbavujete se tím sil i motivace. A i když snad za své minulé jednání obviňujete sami sebe, je to v této situaci totéž, protože minulost už je dávno mimo vás. Daleko od přítomnosti. V přítomnosti musíte problém řešit, hledat východisko tady a teď, nikoli rozebírat hypoteticky správné jednání tehdy a tam. Vy však potřebné reálné jednání nahrazujete smyšleným. Uměle v myšlenkách vytváříte minulou situaci a jednáte pouze ve vlastní představivosti. Jenom tak zbytečně plýtváte energií.
Analýza minulosti může být prospěšná při plánování strategie do budoucnosti. Budoucnost je zatím také pouze hypotetická, avšak utváříte ji v přítomnosti. Promýšlíte plán jednání, rozhodujete, čím se budete zabývat. A přitom se můžete řídit svojí zkušeností. Brát ohled na to, co se vám v minulosti dařilo a co vám nešlo. Většina lidí se nikdy žádnou strategií nezabývá, nechávají se životem nést jako kláda vodou podle toho, kam je zanese proud náhodných okolností a momentálních přání. Avšak jejich pohled je přitom bůhví proč upřen do minulosti. Jsou zkroušeni, litují, propadají nostalgii a studu za svou minulost. Zvláště když se kláda srazí s nějakým problémem a chtělo by to alespoň teď popadnout vesla nebo rovnou kormidlo a dostat se ze zapeklité situace. Kláda však namísto toho usilovně myslí na minulost a hledá obětního beránka. Jenomže beránek, pokud ho i najdete, místo vás určitě nebude kormidlovat. Zůstane pasivním obrazem ve vaší hlavě, lhostejně spásajícím trávu.
Víte, co je hlavní příčinou toho, že lidé věčně obviňují maminky, bývalé partnery nebo sami sebe z minulosti?
Hlavním důvodem je jejich přesvědčení, že dobrý život je něčím, co jim náleží automaticky. Narodil se človíček, začal růst, mají mu vyrůst pěkné svalnaté nožičky, silné obratné ruce, chytrá a bystrá hlava, mají se objevit různá nadání, tvůrčí inspirace by měla bujet a shůry by se mu měl sypat zlatý déšť štěstí. Tyhle všechny věci se mají dít samy sebou, zatímco on si bude v pohodě plout. A když najednou zjistí, že nohy nemá vůbec silné a hlavu ani dost málo chytrou, znamená to výpadek, znamená to trauma! Všechno mělo přece automaticky být dobré, při narození mu bylo garantováno štěstí a vydán certifikát na pasivní získávání veškerých výhod. Jestliže se tedy něco nedaří samo o sobě, je jasné, že za to může někdo z nejbližšího okolí. Jasně – maminka! Traumatizovala ho, vnukala mu komplexy, bránila rozkvětu vrozených talentů a formování všech duševních zdrojů. Ty všechny se měly objevit samy o sobě, bez námahy, hledání a úsilí. Když se neobjevily, je jasné, že je někdo ukradl. Kde jsou mé milióny?! – křičí takový křivě rostlý človíček. Nějací zloději je sebrali. Měl přece v klidu a míru chodit do školy a plnit nějaké jednoduché automatické úkoly, aby pak za to dostal milióny! Krásné tělo se mělo vyvinout geneticky, bez dřiny a potu v tělocvičně. Lásku mu mělo poskytnou samo Nebe, nějakou nádhernou druhou polovici, geneticky naprogramovanou na jeho citová a duševní potěšení. Jestliže se polovice neobjevila, co to znamená? Může za to maminka. Učitelka. Špatní lidé, kteří v něm, od počátku dokonalém, pěstovali komplexy a odchylky.
Bez úsilí a pilné práce je každému z nás garantován jen nešťastný, nudný a ubohý život. A ještě infekční choroby. To je vše, co vám je garantováno automaticky. Za podmínek vaší pasivity, věčného vnějšího těžiště kontroly a neochoty pachtit se vzhůru. Račte se podepsat a přijmout. A neříkejte, že vám někdo něco sebral, ukradl, že vás něčeho zbavil. Nic jste neměli. Měli jste se k tomu sami dopracovat. Ale nedopracovali jste se. Buď jste nevyvíjeli dost snahy, nebo žádnou. Začněte teď. Jinak to dál bude jen horší. Protože zásoba mládí, jediná záloha, kterou máte, se také vyčerpá. Dobrá zpráva zní: nikdy není pozdě začít. Nářky, že tohle všechno vám měl přece někdo vysvětlit dřív, jsou falešné. Nikdo nebyl povinen nikomu nic vysvětlovat. Poděkovat za vysvětlení je možné, ale obviňovat, že se vám jich nedostalo, není koho.
Každý problém je třeba posuzovat z tohoto hlediska: co mohu udělat, abych věci zlepšil? Nikoli: jak to, že všechno nejde dobře samo o sobě? Samo o sobě nepůjde dobře NIC. Překážky vznikají v životě automaticky, jako v počítačové hře a vy je musíte obcházet, přeskakovat a předvídat s pomocí prozíravé strategie. Tomu se říká aktivita. Bez aktivity vás vstřícný proud života bude jen ohýbat a lámat. Život není žádný pohodlný potůček, který vás od narození až do smrti ponese v něžné náruči rajských potěšení. Bude vámi házet a třískat o kameny a zároveň vás tím otužovat a dodávat vám rozum a sílu – pakliže s ním budete bojovat a budete mu čelit. Klaďte mu však odpor bez nepřátelství, s láskou. Čím více hry, tím méně je jeho proud drsný a zaznívají v něm vibrace, kterým se říká „umělecká inspirace“.
Test ZDARMA - Nakolik jste hodná holka? >>>
Minulost neexistuje. Budoucnost není. Je pouze tady a teď.
U některých lidí můžeme nalézt stopy stovek různých vesmírných civilizací
