Nechte VESMÍR vyřešit všechno za vás

Nechte zkrátka Vesmír, aby vás udělal šťastnými!

Život podle taoistické zásady wu-wei znamená vyjádření naprosté důvěry ve Vesmír. Proč říkáme „jednání prostřednictvím nečinnosti“? Proč se mají věci dít samy o sobě? A co to vlastně znamená, „samy o sobě“?

Odpověď zní: Tao je propastné. Je praotcem všech věcí. Nech věci, aby se usadily samy o sobě. Nepleť se do řádu světa. Nepleť se do řádu Vesmíru.

Vždyť nic z toho, co nás obklopuje, jsme nestvořili my. V nejlepším případě dokážeme zrodit sobě podobné jedince, kteří se nám skutečně budou něčím podobat. Člověk se však na světě neobjevuje na základě své vůle. Devět těhotných žen neporodí dítě za jeden měsíc. Plod musí v matčiných útrobách dozrát a teprve když je úplně hotový, přichází na svět. Totéž platí o všech ostatních věcech. Všechno se rozvíjí, roste a strukturuje se podle svých vnitřních zákonů. Na materiální úrovni fungují chemické a fyzikální zákony, na úrovni volní zákony metakognitivní. Dnes vám povím o jednom z těch nejdůležitějších. Zní takto: Štěstí k nám přichází zvenčí, ale nešťastnými se děláme sami.

K tomuto zákonu se obvykle přidává ještě tento dodatek: není nezbytně nutné vycházet z toho, že každý člověk usiluje o štěstí. Vůbec ne. Nejprve totiž každý usiluje o přežití. O adaptaci. Hodnoty rozvoje a seberealizace přicházejí později a zdaleka ne ke všem.



Jestliže má někdo blíže spíše k poloze přežívání, tolik opačné pozici sebevyjádření, jen těžko se bude cítit šťastný.

Proto pokud si přejete, aby se vám přihodilo něco dobrého, musíte nejprve přestat dělat následující věci:

— být stále ve stavu očekávání čehosi (pomoci, záchrany, čehokoli);

— honit se, být nervózní, trpět úzkostmi a neklidem;

— čekat nějaké záruky, kompenzace nebo vděčnost;

— tajit v sobě pocity křivdy;

— manipulovat;

— vyvolávat v někom pocity viny;

— kontrolovat cokoli nebo kohokoli;

— bát se.



Odkud se v nás tyhle zhoubné návyky berou? Všechny se rodí ze strachu ze života, z pocitu osamělosti, z nevíry v sebe sama a v laskavost Vesmíru. Univerzum ovšem zrcadlí každého člověka podle zásady – pokud sám v sobě nemáš dostatek víry, ani Bytí v tebe věřit nebude.

Abyste získali štěstí, musíte ho přestat chtít.

Láska je sloveso, nikoli podstatné jméno. Láskou je třeba žít a dělit se o ni, nikoli ji hledat a vyčkávat Láska není to, co říkáme, ale to, co děláme.

Člověk se buď seberealizuje, nebo přežívá. Sen má být vnitřním kompasem a seberealizace naplněním snu. Nemá smysl snít místo co bychom se seberealizovali. To se podobá snění a vlastním honosném pohřbu. Podle mě je rozhodně lepší šetřit si peníze na svoje plány, na realizaci snu než na pohřeb.

Dovolte prostě Vesmíru, aby vás udělal šťastnými. Šťastný může být pouze člověk, který se realizuje, který naplňuje svoje poslání, svoje předurčení na tomto světě, sebe sama, smysl svého příchodu na svět.

Dodejme ještě, že každý máme jen jeden pokus. Právě tady a právě teď..