Jak zaslechnout hlas svojí duše

Čím je člověk starší, tím zřetelněji si uvědomuje, že obrovská část motivace a aktivity je v životě předvídatelná a nesmyslná, protože není ničím jiným, než pokusem kompenzovat si to, čeho se mu tak docela nedostalo v dětství a raném mládí od jeho blízkých a vrstevníků.

Situace, které se odehrály v minulosti, už nenapravíme, ale my se nepřestáváme pachtit a znovu a znovu vytváříme situace podobné, jen abychom si vynahradili něco, co už minulo.

Je to stejné, jako kdybychom se pokoušeli dopovědět cosi nedořečeného v minulosti lidem, kteří tu s námi žijí dnes a nemají k naší minulosti absolutně žádný vztah.

Zbytečná ztráta času.

Když si toho začneme všímat a uvědomovat si to a když se tím konečně přestaneme zabývat, může se nicméně náhle ukázat, že přesně tímhle jsme se zabývali pětadevadesát procent svého dosavadního života.

Tehdy před námi vyvstává dosti nejednoduchá existenciální otázka: když tohle všechno přestaneme dělat, čemu se tedy věnovat?

Jestliže jste přestali svému okolí dokazovat svoji pravdu, jestliže jste se přestali snažit dosáhnout nějakého uznání, jestliže jste si přestali hýčkat pocit vlastní důležitosti, jestliže jste skoncovali s nekonečnými pokusy nasytit a přesytit svoje tělesné žádosti, nemůžete prostě nenarazit na otázku po smyslu svého života.

A právě v tomto okamžiku, v této tvůrčí prázdnotě se kryje možnost zaslechnout hlas svojí duše a dovolit jí, aby vás vedla.

Tady a teď krystalizují skutečné hodnoty.

Pokud to zvládnete a necháte k tomu dojít, budete mít náhle spoustu úkolů naprosto odlišných od všedního životního shonu: žít každou minutu v souladu se svou duší a měnit skutečné hodnoty v každodenní praxi.

Představte si, že víc už nemusíte přemýšlet nad tím, co vlastně děláte na téhle planetě, protože to, co rozhoduje a řídí vaše životní směřování, vámi prochází jako paprsek světla, který osvětluje cestu před vámi. Neznáte konečný cíl té cesty, což ale nijak nevadí a nemá to žádnou důležitost, protože důležitý je ten proces, ten pohyb a jeho vědomé prožívání. Důležité je jít dál, kráčet kupředu, neztratit z očí ten světelný paprsek a jít podle něj. Stačí však odchýlit se z cesty a dostává se vám životních lekcí: dokud se z nich nepoučíte, nedokážete se vrátit zpátky na cestu. Jestliže však budete kráčet cestou srdce, bude vám pomáhat všechen Vesmír.

Uvědomovat si, čím se právě doopravdy zabýváte a poměřovat to ušlechtilými motivy a životními cíli, to je významná součást práce na sobě samém. Dokud člověk tuto práci nevykoná, je vyloučeno, aby pocítil smysl svého života.

Na tuto otázku můžete narazit pokaždé, když vás potká nějaký zničující neúspěch nebo drtivá ztráta. Začnete-li pak něco ve svém životě měnit, nebo se poddáte hněvu, roztrpčení a lítosti a začnete upadat, to už je vaše osobní volba.

==========
Nejtěžší úkol lidské duše. K zamyšlení.
Staré duše. Podle čeho je můžeme poznat.

Facebook AstroPlus.cz