Jak se bavit se stromy?

Abyste si začali povídat a přátelit se se stromy, začněte málem. Začněte je v duchu zdravit a děkovat jim. Když se člověk naučí skutečně pociťovat ke svým zeleným učitelům a pomocníkům vděčnost, ve svém nitru si hluboce uvědomí, kdo to vlastně jsou STROMY.

Když přijdete do lesa, pozdravte ho a poděkujte mu za všechno, co pro nás dělá! Pošlete ze svého srdce paprsek do celého posvátného prostoru lesa. Přišli jste ke stromům na návštěvu, to ony jsou tu pány, ony jsou mudrci. Oni jsou ochránci této země. Jsou to Mistři s velkým „M“. V pravém slova smyslu.

Projděte se po lesních cestičkách, dýchejte nádherný, svěží a provoněný vzduch a snažte se každou svou buňkou procítit jednotu se zemí, se vzduchem, s nebem, sluncem a se stromy. Když se vám bude chtít přistoupit k některému ze stromů blíž, udělejte to. Pozdravte ho: „Ahoj. Pojď, seznámíme se.“ Přitiskněte ruku k drsnému povrchu kmene a pociťte jeho vibrace. Sami vycítíte, zda si strom bude chtít s vámi popovídat, podle klidné energie odpovědi, která z něj vychází. Postůjte se stromem tak dlouho, jak dlouho vám to bude příjemné. Můžete se zády ke stromu přitisknout a na nic nemyslet, jenom vnímat, jak vás prostupuje jeho energie. Bude stoupat vzhůru, pomalu se bude posunovat podél páteře až na vršek hlavy. Budete tak spolu něco vytvářet, strom vám předá kyslík, svoji čistou energii a zbaví vás únavy a kysličníku uhličitého. A vy se s ním za to podělíte o svoji vděčnost, o svoji radost z této vaší komunikace. Naučíte se dělit se o energii. Pro začátek postačí, když stromu upřímně poděkujete za to, že vás přijal, že s vámi sdílel svůj čas, svoji energii a sílu.



Někdy se vám bude chtít prostě si jen tak pod stromem posedět opřeni o jeho kmen, naslouchat tichu ve svém nitru. V tom vám strom bude velmi dobrým pomocníkem tichým a rozvážným, který svou pomoc poskytuje bez zbytečných rad a žádostí. Pomůže vám uvést do rovnováhy svoji vnitřní energii. V zacházení s energií a rovnováhou jsou stromy mistry. A navíc skvěle rozumějí tichu.

Můžete také strom obejmout, přitisknout k němu tvář a postát tak s pocitem pevné vzájemnosti mezi vámi. Na určitou dobu se stanete jediným celkem, jen vy a strom, s jeho mohutnou korunou, hustými větvemi a pevnými kořeny. Stanete se součástí stromu, součástí přírody. Postůjte tak a vychutnávejte si ten pocit. Pocit klidu, hlubokého bezpečí, starostlivé péče. Strom vás doslova zachumlá do svojí nepodmíněné lásky. Umožní vám pochopit, jak je všechno na světě vzájemně propojeno v jeden celek. Kde ve městě, kde vůbec jinde než právě v dotyku se stromem byste mohli něco podobného pocítit?

Až si popovídáte se stromy, až si užijete jejich blízkosti, pocítíte lehkost, klid a mír a jasnou mysl. Obklopí vás pocit laskavé a něžné péče. Poděkujte svému novému příteli a před odchodem se s ním rozlučte.

Časem se může stát, že objevíte svůj oblíbený strom, svého PŘÍTELE, který na vás bude vždycky čekat a radovat se z každého vašeho příchodu, z každé vaší nové blízkosti. Stromy se s radostí dělí o svoji kosmickou moudrost a poznání, pokud v odpověď vycítí lásku, srdečnost a čistotu srdce.

Se stromy si můžete povídat na jakékoli téma, můžete jim klást jakékoli otázky. Stromy jsou soustředěním moudrosti a poznání, svými korunami jsou spojeny s informační bankou univerza. Můžete vycítit proud energie a informací, který z nich vychází. Lidský organismus dokáže rozšifrovat poznatky předané stromy. Po nějaké době tak můžete náhle porozumět otázce, kterou jste si přáli pochopit.



Stálým stykem se stromy si vypěstujete svůj cit pro ně, budete je citlivěji vnímat, budete je lépe vidět a budete jim stále lépe rozumět. Porozumíte, co vám chtějí říci. Buďte stromům vděčni, děkujte jim, milujte je. Sázejte nové stromy. Jsou nádherné, moudré a umějí být přáteli.

Strom je ten nejmoudřejší Mistr. Vždyť si to jen uvědomte – je mu dvěstě, pět set, šest set let, dávno už je osvícený, jeho semena rostou všude kolem, kořeny pevně tkví v zemi, kmen vede vzhůru k nebi, má větve a květy a plody… strom je zkrátka osvícený Mistr a lidským bytostem nabízí dokonalou rovnováhu, protože ony potřebují kyslík a on zase kysličník uhličitý – to je přece ideální přátelství, ideální soužití.

Spřátelte se se stromem. Přistupte k němu, promluvte na něj, dotkněte se ho, obejměte ho, uvědomte si jeho přátelský dotyk, poseďte pod ním jenom tak, v zamyšlení, ať strom vycítí, že jste dobrý člověk a že nemáte v úmyslu mu jakkoli ublížit. Tak pomalinku mezi vámi vznikne přátelství a vy si začnete uvědomovat, že když k němu přicházíte, strom se ihned proměňuje. Cosi pocítíte, z jeho kůry budete vnímat pohyb podivuhodné energie. Když se stromu dotknete, bude šťastný jako dítě, jako zamilovaný. Když u stromu posedíte, budete vnímat spoustu věcí. Brzy zpozorujete, že když je vám smutno a sedíte u svého stromu, smutek se vytrácí pod vlivem pouhé jeho blízkosti. Teprve tehdy vám naplno dojde, jak těsně jste vzájemně propojeni. Můžete strom udělat šťastným a strom dokáže šťastným udělat vás. Všechen váš život bude vzájemně spojen. A téhle vzájemné propojenosti můžeme říkat Bůh.