Od dětství si člověk přivyká ztotožnění sebe sama s určitou formou a příslušností k nějakému typu. Od rodičů a okolí se mu dostává informací o něm samém, které odpovídají na otázku „Jaký jsem?“ Postupně v něm zakořeňuje zvyk hodnotit sám sebe a své jednání. V důsledku tohoto sebehodnocení se pak v jeho mysli formuje představa o sobě, obraz sebe sama. Tento souhrnný obraz vlastního „JÁ“ se v něm usazuje, s léty se upevňuje a transformuje a samozřejmě se projektuje do jeho života. Tak se vytváří osobní člověkův pohled na sebe, určující jeho další vzájemné působení se světem. Nyní svou osobnost vnímá rozumem prostřednictvím obrazu vlastní osoby, který vytváří vnitřní dialog a stává se aktivním. Člověk jedná jako ve snu jménem oné osoby a žije nikoli už svůj, ale „cizí“ život, podobně jako u Shakespeara: «Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci…». Takové ztotožnění se podobá vžívání do role nebo masky na tváři a vnáší do života tíhu a zmatky ke škodě skutečné seberealizace člověka.
Mnozí lidé tento obraz mylně pokládají za své osobní „JÁ“ a nechápou, že jde pouze o iluzivní obraz v mysli, složený z myšlenek. Nejsou to oni sami. Od samého počátku je tento statický obraz falešný, je to energetická struktura s informací přechovávanou v paměti, podobně jako program v počítači. Člověk je živá bytost a nemůže odpovídat rysům své postavy. Je-li například v obrazu zapsáno „jsem hodný“, avšak člověkovo chování vykazuje od tohoto pravidla odchylky, zapojuje se vnitřní žalobce a soudce, který za odchylku vymýšlí trest. Aby se zdál být hodný a působil na okolí jako „hodný chlapec nebo holčička“, musí se chovat „spořádaně a slušně“ a ukrývat svou přirozenou tvář. Ve skutečnosti člověk dokáže být hodný i zlý v různých situacích, jestliže však ignoruje projevy vlastní individuality a životní zásadou je mu ohled na to, „co si pomyslí ostatní“, pak trpí. Síla obrazu se zmocní jeho vědomí a ovládá je. Nutí člověka žít v rámci hranic své postavy. Doslova jako tmavé brýle tak obraz zkresluje vidění sebe sama a vytváří umělé JÁ člověka.
Lidské «JÁ» se skládá z umělého JÁ, tělesného JÁ, duševního a duchovního JÁ. Na úrovni rozumu je JÁ vnímáno jako myšlený obraz. Na tělesné úrovni se JÁ cítí jako vlastní individualita. Na úrovni duše je JÁ prožíváno jako osobnost. Na úrovni duchovní je JÁ prožíváno jako bytí.
Jedno jediné JÁ je na různých energetických frekvencích vnímáno jako obraz JÁ, cítění JÁ, vnímání JÁ a bytí JÁ. Dokazuje to, že existuje jediné, mnohorozměrné lidské JÁ, projevené a vnímané skrze člověka. Lidské JÁ je sebeuvědoměním života jako subjektu osobnosti.
Tajemství JÁ spočívá v tom, že život v člověku není prostou energií a silou, která ho stvořila. Život sám je člověkem a uvědomuje si v něm sám sebe. JÁ je současně život i člověk. Z pohledu života je JÁ to, co žije a uvědomuje si sebe sama jako člověka. Z pohledu člověka JÁ je ten, v kom přebývám JÁ (život).
Jak změnit své myšlenky v realitu
4 příznaky zkušenosti z minulých existencí