Otázky, které si klademe

Spatřovat na těžké situaci také kladné stránky nebývá vždycky snadné. Avšak platí to pouze tehdy, pokud je nehledáte. Jestliže nedokážete uvidět nic kladného, pak to obvykle znamená, že zkrátka nehledáte doopravdy.

Krom toho v sobě vždycky můžeme probudit kladný vztah pomocí kladných otázek. Místo abyste se trýznili otázkou: „Proč se to stalo právě mě?“, můžete se zeptat: „Čemu se dokážu naučit, jaký užitek dokážu získat z téhle zkušenosti?“

Po celý dlouhý den si klademe otázky. O tom, co vidíme, co slyšíme a čicháme, o tom, co máme udělat, co už jsme udělali nebo děláme právě teď. Od chvíle, kdy se ráno probudíme až do okamžiku, kdy uléháme ke spaní, pokračuje naše podvědomí v nepřetržitém kladení otázek. Proces myšlení není ve skutečnosti nic jiného, než posloupnost otázek. Otázky vedou k odpovědím a odpovědi vyvolávají pocity. Takže jestliže se cítíte nešťastní nebo sklíčení, znamená to nejčastěji to, že si kladete nesprávné otázky. Ptáte se sami sebe, co je ve vašem životě špatně… místo toho, abyste se zeptali, co je v něm dobře.

Když se setkají s těžkou situací, klade si většina lidí otázku: „Proč se to muselo stát právě mě?“ nebo „Co mám teď dělat?“.
Jsou to negativní, vysilující otázky, které vyvolávají pocity sebelítosti, beznaděje a
sklíčenosti. Pokud si však začneme klást otázky kladné, které sílu dodávají, dokážeme v sobě probudit pocity úplně jiné.

Které otázky jsou schopny dodat nám sílu? Takové, které vzbuzují pocity jistoty a naděje. Existují tři opravdu velmi silné otázky, schopné okamžitě proměnit váš pohled na situaci.

První otázka: «Co je na téhle situaci skvělého?“ nebo «Co dobrého by na ní mohlo být?“

Tato otázka vás nutí hledat na situaci něco pozoruhodného a vy to také určitě najdete. Stejně tak, jako když se rozhodnete najít v pokoji něco, co má blankytnou barvu a od té chvíle vidíte pouze blankytné předměty.

Právě tohle se má na mysli, když se říkává, že na všem špatném je něco dobrého a že každý problém je jenom jinak zabalený dar. Změnit se dá každý úhel pohledu a díky tomu dosáhnout, že jakékoli trápení vám obohatí život. V tom je ukryto první tajemství Skutečného Štěstí.

Druhá tázka zní takto: «Co na téhle situaci ještě není úplně dokonalé?“. Předpokládá, že všechno se dá ještě vylepšit a vyvolává naprosto jiné pocity než otázka „Co je na této situaci špatně?“

Třetí otázka: «Co mohu udělat, abych změnil situaci podle svého a měl z té změny potěšení?“ Tato otázka vám pomáhá objevit sami v sobě způsoby, s jejichž pomocí dokážete situaci změnit, a to tak, aby vám proces změny byl příjemný.

Představte si, že jste sklíčení ze své nadváhy. Co je na tom dobrého? Skvělé je už to, že jste konečně dospěli k okamžiku, kdy jste pro svoji nadváhu nešťastní a chcete sami sebe doopravdy proměnit. Velkolepé je, že si uvědomujete nezbytnost proměny, protože nadváha zvyšuje riziko řady onemocnění. Co ještě není dokonalé? Vaše váha, vaše postava. Co hodláte udělat, abyste situaci napravili? Zjistit, co konkrétně způsobilo vaši obezitu, změnit své stravovací návyky a začít cvičit. Jak můžete učinit proces hubnutí příjemným? Vstoupit do nějakého klubu, kde se můžete seznámit s lidmi, kteří mají stejný problém jako vy, nebo se přihlásit na takovou aktivitu, ve které bude pro vás cvičení potěšením – třeba na kursy tance, protože tanec není nic jiného než krásná forma cvičení. Dokážete najít zdravá jídla, která vám budou velmi chutnat, nebo se naučíte vařit nová, s nízkým obsahem tuků.

Lidé dokážou vědomě měnit svůj postoj k situaci očekáváním něčeho lepšího, soustředěním na to, co jim přináší prospěch a pokládáním kladných otázek sobě samým.

A ještě něco. Podstatu vytvoření zdravého, šťastného vztahu k životu bychom mohli vyjádřit jediným slovem – „vděčnost“! Jedno z nejjistějších tajemství Skutečného Štěstí spočívá jen a jen v tom, abychom v sobě pěstovali vděčnost. Abychom hledali, za co můžeme být vděční. Abychom si každý den kladli otázku: „Za co mohu být vděčný dnešnímu dni?“
Možná se zeptáte: „A co když se nenajde nic, za co být tomuto dni vděčný?“

A. Jackson vypráví ve své knize „10 tajemství štěstí“: „Před několika lety jsem navštěvoval svého dávného přítele. Umíral. Lékaři řekli, že nevydrží víc jak rok. Myslel jsem, že bude úplně zničený, on ale vypadal ne snad rozjásaně, ale klidně a radostně. Jak může mít radost člověk, jemuž nezbývá ani rok – pomyslel jsem si a rovnou jsem se ho na to zeptal. „Proč jsi tak šťastný, Jime?“ A on mi odpověděl: „Protože jsem se tohle ráno probudil, takže dneska ještě žiju!“ Jeho odpověď mě zahanbila. Jestliže i umírající člověk dokáže najít něco, co v něm probouzí vděčnost, co potom říci o všech ostatních, o nás všech?“

Ať jsou okolnosti sebemizernější, vždycky se najde něco, za co můžeme být vděční. A velmi často je takových věcí hodně.
Rozdíl mezi lidmi, kteří vedou prostě kouzelný život a těmi, kteří žijí život všední, nespočívá v okolnostech, které je obklopují, ale v jejich vztahu k nim. Tento vztah je štětcem, kterým vybarvujeme svůj život. Barvy, které přitom použijeme, si vybíráme sami.