Stačí jeden pohled, abychom o člověku věděli ne li všechno, pak alespoň hodně. Pochopíme, co se s ním právě děje. Protože jakákoli myšlenka, jakákoli starost je okamžitě fixována na určitém místě těla. Například člověk zatížený nějakými starostmi ohýbá pod jejich tíhou horní polovinu zad. Jestlipak by starosti zmizely, kdyby se pokusil narovnat? Jak tělo vyjadřuje náš stav?
Tělo je pasivní. Velmi dlouho si pamatuje a uchovává veškeré lidské zážitky. Část z nich jsou rodinné programy, předávané z pokolení na pokolení. Jsou programy rychlé – například nevybouřené emoce, které nás zneklidňují relativně krátkou dobu. Pokud nás však starost nebo nějaká povinnost trápí delší dobu, může v těle vzniknout chronický blok. V našem vibračním poli pak tento blok vytváří určité pozadí přitahující situace analogické té, kvůli které se blok vytvořil. Podobné přitahuje zase podobné. Tělo, které není zatíženo chronickými bloky, je skvělým nástrojem, mnohem snáz přijímá a vede energii, je mladší, zdravější. Dále už všechno záleží na tom, jak bude fungovat.
Každý člověk je unikátem a každá tělesná mapa je samozřejmě čistě individuální. Z toho vyplývá také nutnost individuálního přístupu.
Nohy mají odpovědnost za pohyb vpřed. Chodidlo obrácené dovnitř nasvědčuje tomu, že člověk sám sobě zakrývá cestu, není připraven využít všech možností, které mu život nabízí.
Srdce – láska k sobě samému, láska ke světu, láska k Bohu. Ruce – v prvé řadě komunikativnost. Zápěstí mají velmi četné významy, avšak na první pohled podle nich odhadneme měkkost, vlídnost nebo tvrdost člověka, podle určitých pohybů se dá poznat nakolik je člověk chamtivý nebo naopak štědrý.
Ramena vykazují zátěž, zejména emoční zátěž problémů.
Šíje, hrdlo, má mnoho aspektů – životní cesta, síla atd.
Pomocí pohybů můžeme rychle změnit náladu. Určitými pohyby se můžeme naladit na to, co potřebujeme.
Práce s tělem má být na stejné úrovni jako práce s hlavou, práce s myšlenkami. Lidé si zvykli pracovat s myšlenkami v domnění, že tělo mohou nechat být. Tělo však daleko delší dobu uchovává vzpomínku na to, co přitahuje situace, kterým se člověk má raději vyhnout. Snažíme se pozitivně myslet, říkáme si, že všechno je OK, ale máme v sobě založen program „Život je těžký, o všechno se člověk musí prát“. Ten nám drží záda nakřivo a problémové situace se na nás hrnou jedna za druhou. V pozadí je totiž naše tělo. Teprve až tělo přestane vytvářet negativní pozadí a myšlenky a pocity zformulují, co si přejeme, začneme do svého života přitahovat dobré věci a pozitivní situace.
Tajné cvičení tibetských lámů
Proč je důležité rozvíjet intuici