Proč se o mrtvých nemá mluvit špatně

Dokonce i tehdy, když dotyčný nevedl právě spořádaný život spravedlivého člověka, získává svým skonem svého druhu jistou sociální imunitu: o mrtvých jen dobře. S čím je tato tradice ve skutečnosti spojena?

Zemřelý se ocitá pod ochranou egregora

Všude ve světě kolem nás existuje obrovské množství energetických struktur – egregorů. Jednotlivé duše se propojují v jeden celek, na jemnohmotné úrovni se prolínají, propojují a slévají, a tak vznikají svébytné psychické entity. Ty představují psychické individuality nového typu, které mohou na lidi působit a ovlivňovat jejich jednání. Tyto nové psychoenergické subjekty spojující lidi s navzájem blízkými vibračními úrovněmi jsou označovány jako egregory. Egregorem je každé náboženství, každé společenství, každá sociální skupina – penzisté, studenti, matky, děti, atd. Egregora mají všechny společnosti, firmy a podniky. Dokonce i hřbitovy mají své velmi husté a velmi aktivní energetické pole. Egregor vzniká působením myšlenek, skutků a prožitků jistého počtu lidí a někdy i bytostí jemnohmotného světa – světa éteru.

Po svém skonu se člověk ocitá v energetickém systému záhrobního světa a alespoň na určitý čas se stává jeho součástí. Není důležité, jaké označení použijeme: egregor smrti, Bůh, svět krajiny za zrcadlem, onen svět nebo vesmír – platí, že v každém případě získává duše zemřelého spolehlivého ochránce.

Nelaskavá slova, jízlivý posměch, záměrné ničení osobních věcí zemřelého a jiné neušlechtilé jednání egregora zaktivizují. Chrání svého svěřence a ten, kdo ho tím či oním způsobem uráží, dostává co proto. Když někdo mluví o nebožtíkovi špatně, přivolává tím k sobě různá neštěstí, ztrátou peněženky počínaje a diagnózou smrtelné nemoci konče. Egregor se nepouští do rozboru, nakolik dobře či špatně si jedna z jeho minisoučástí, to jest duše zemřelého, za svého života vedla. Egregor má jediný zájem: chránit svou vlastní součást, de facto tedy chránit sebe sama jako celek. Analogicky si počínají i další energetické struktury, lidé si však ani zdaleka ne vždy uvědomují, že nepříjemnosti, které se jim přihodily, jsou spojeny s jejich vlastním nesprávným chováním vůči některému z egregorů.

Zemřelý se nemůže omluvit ani bránit

Každý člověk má právo sebeobrany. I notorickým zločincům je přiznáváno právo využít služeb advokáta, a získat tak šanci na prokázání případné neviny. Nebožtík však takovým zákonným právem nedisponuje. Jeho duše, když opustila materiální svět, ztrácí kontakt se světem živých a jeho pořádky. Překročí hranici a dostává se tam, kde lidský soud nic neznamená, kde je bezmocný. Jestliže vrah zemře, nezavřou ho do vězení, nárok lidské spravedlnosti jeho smrtí vyhasíná. Totéž by mělo platit o jeho osočování a hanění jeho památky – to musí přestat. O mrtvých se nemluví špatně proto, protože k tomu nikdo nemá právo. Nebožtík už je v jiném světě, na jiné úrovni, kde se jím budou zabývat jiné síly. Podle křesťanského vidění věcí stane zemřelý před tváří Boha. Podle hinduistického bude sledovat svoji karmu. V každém případě se mrtvému dostane trestu odpovídajícího jeho činu. Živí lidé však nesmějí mít podíl na tomto odsouzení a trestu. Obtížili by tím své vlastní srdce a způsobili si utrpení člověka, který si v mysli ustavičně přehrává minulé křivdy a trápení.

Zemřelý dokáže klást odpor

Prvních čtyřicet dní je duše zemřelého člověka ještě silně poutána ke známým místům a lidem. Jestliže člověk za svého života ignoroval sociální normy i zákony, je pravděpodobnost dlouhého a bolestného procesu umírání a loučení s tělem je opravdu vysoká. Duše takového nebožtíka je krajně neklidná, zmítá se z bodu do bodu a ustavičně je nablízku příbuzným, přátelům a známým. Každé hanlivé, kritické či nenávistné slovo ji znovu a znovu vrhá do stavu zmatku a nového neklidu.

Chaotický a do krajnosti vyhnaný neklid může způsobit, že duše zemřelého zapomene na svůj prvořadý úkol přechodu do jiného světa a rozhodne se místo toho zasáhnout toho, kdo ji pohaněl či haní. Čím silnější energii zemřelý má, tím těžší bude jeho odplata. Dotyčný si může třeba upustit na nohu nějaký těžký předmět, může si však také splést plyn s brzdou a způsobit těžkou havárii. Pomsta duše zemřelého je impulzivní a má jeden cíl – zastavit osočování. Nebožtíci, o nichž se mluví špatně, někdy způsobí prasknutí zrcadla, shazují na zem své fotografie, přemisťují předměty spojené se svojí památkou.To je mírnější způsob jejich žádosti o skoncování s pomluvami a zlými slovy.

Mluvit špatně o svých známých je známkou nevychovanosti v jakékoli situaci. Je rozhodně lepší mlčet, než obviňovat nebožtíka ze všech jeho minulých hříchů. Zemřelý už není, neexistuje, už nemůže páchat další škody. Mnohem rozumnější a milosrdnější je pokusit se mu odpustit, zapálit za něj svíčku, případně se i upřímně pomodlit za klid jeho duše.

=========
6 známek toho, že vaše duše prošla reinkarnací
Staré duše. Podle čeho je můžeme poznat.

Facebook AstroPlus.cz