Chtít, ale ne moc silně

Mezi přáním a nadměrným chtěním či slepým lpěním na něčem je jenom tenoučká hranice. Pokud ji dokážeme respektovat, všechno se nám vyplní.

Zní to paradoxně, jako spojení přímých opaků. Dá se snad současně něco chtít a nechtít? Rozumově to vysvětlíme těžko, člověk se musí obrátit do vlastního nitra a ten rozdíl musí vycítit.

Musíte zcela jistě vědět, co chcete. Konkrétně. Co konkrétně čekáte od nějakého muže, co konkrétně chcete od vztahu, od zaměstnání, vlastních perspektiv a od života vůbec. Musíte mít cíl, ale nesmíte ho chtít příliš. Právě to „příliš“ může všechno pokazit.

Jistota, přesvědčení, že cíle bude dosaženo a přání se vyplní, je nezbytnou podmínkou jeho vyplnění. Nesmí však jít o nějakou tupou umanutost: já to chci a hotovo. Musí to být klidná jistota.

Umíněné chtění přežívá v mentálních konstrukcích v naší hlavě. Klidné vědomí, že přání se vyplní, pochází z hloubi naší podstaty.

Potřebujeme vyrovnané přesvědčení: vím, že tohle bude moje, jinak to nemůže být. Jistotu samozřejmě mohou narušit pochyby: „A co když on…“, „Kdyby ale ona…“ apod. Jakmile však přenesete pozornost na osobu někoho jiného, prohráli jste. V tomto smyslu nestačí ani láska k sobě samému, potřeba je zdravý egoismus: „Vím, že já to potřebuji, a já to taky získám“.

Pokud dokážete svou vůli podpořit skutky a dodržet onu hranici mezi „chci“ a „nelpím“, můžete v životě dosáhnout pozoruhodných výsledků.

Můžete říci „miluji tě“ když to cítíte vy sami a nečekat, až vám to řekne ten druhý. Vyslovení však neznamená, že budete slepě lpět na stejné odpovědi. Nesmíte se cítit uraženi, pokud se vám stejné odpovědi nedostane. Nesmíte viset očima na telefonu, abyste ho popadli při prvním zazvonění. Musíte své přání a cíl nechat být. Vyslovili jste se a to prozatím je vše. Nesmíte nespat kvůli touze po kladné odezvě.

Jakmile v myšlenkách ulpíte na cíli, ztratíte svobodu. Budete se bát cokoli si pomyslet nebo vyslovit, jen abyste o cíl nepřišli. Právě svým lpěním však výsledek znemožňujete a navíc se stáváte závislými. Čekáte jen na jedno: až se naplní vaše chtění. „Čekat“ se rovná „být závislý“.

Cíle však nemají závislost v oblibě. Cíle dosahujeme pouze, máme-li více variant a žádná pro nás neznamená totální prohru.

Je to složité. Dodržet onu patřičnou mez představuje náročnou duševní práci. Chtít, ale ne příliš. Milovat, ale nezáviset. Vědět, co chci a zároveň být připraven nechat to být. Avšak právě na té tenoučké hranici se děje to nejdůležitější.

Lilie Achremčik