Máme si nechat věštit budoucnost?

Touze znát vlastní budoucnost podléhají i zarytí skeptici. Vždyť v duši snad každého člověka žije víra v „něco lepšího“. Proto všechny možné způsoby věštění budoucnosti nepřestávají být pro lidi přitažlivé. Zkoušejí to sami nebo s pomocí všelijakých profesionálních mágů a věštkyň. Málokdo však zná určité limity této sféry.

Když se naučí znát runy, porozumí poselstvím kávové sedliny na dně šálku a poradí si s výkladem karet, snaží se člověk v první řadě využít novou znalost sám pro sebe. A spadne do pasti. Má se za to, že věštit sám sobě se nesmí z několika důvodů:

• Možnost uhranutí vlastního osudu. Někteří lidé mají takzvaně „těžké“ oko. Když pohlédnou na šťastné události, k nimž má v budoucnosti dojít, pouhým svým pohledem je zmaří a změní v události negativní. Takoví lidé by neměli věštit budoucnost vůbec nikomu, nejen sobě, ale ani ostatním.

• Nesprávný výklad výsledku. Pro člověka je obtížné správně pochopit informaci, která se týká jeho vlastní osobní situace. Oko se „rozostří“, špatné události může vnímat jako dobré a naopak. Záleží na postoji a nadějích toho, kdo viděné vykládá.

• Lpění na získaných odpovědích. Když člověk vysloví věštbu, přijme bezděky její scénář jako nevyhnutelně daný. I když věštba jen ukazuje jednu z nejvíce pravděpodobných možností vývoje událostí.

Mnozí lidé z praxe se domnívají, že předpovídat osud sám sobě je neblahá věc. Rozhodně určitě alespoň pro nováčky. Doporučuje se nejprve sbírat zkušenosti a zaučovat se na známých a přátelích, teprve pak se pokusit o analýzu vlastních problémů. Přitom se nesmí zapomínat, že lidem pochybovačným není vůbec vhodné předpovídat a oni sami by se také neměli se žádostí o věštbu na někoho obracet. Vyrovnat se s obsahem předpovězeného pro ně bývá neobyčejně těžké.

Na otázku po smyslu návštěvy věštce či věštkyně si musí každý odpovědět sám. Určitě není dobré vložit zodpovědnost za vlastní budoucnost do rukou nám cizího nebo málo známého člověka, který jedná z podnětů nám nejasných. Lepší je rozhodovat o sobě samostatně, řídit se vlastní intuicí a naslouchat mínění lidí, kterým důvěřujeme.