První z úkolů, s nímž člověk přichází na Zemi, je zdokonalování duše. Musí-li pro to vykonat opravdu hodně, stává se to na určitý čas jeho hlavním předurčením. V tomto období se tak může stát, že člověk cítící v sobě velký talent se s ním nedokáže prosadit. Nejsou k tomu vhodné vnější podmínky, neotevírají se ty správné dveře. Člověk bezmála tluče hlavou o zeď, ale překážky nedokáže překonat.
«Já přece vím jistě, že mám talent. Vím jistě, že jsem k tomu určen. Proč se mi nedaří se prosadit?“, ptá se sám sebe. Věci se mají tak, že než se jeho nadání bude moci realizovat, bude dotyčný muset mnohé v sobě změnit. Dokud není duše dokonalá, může jí škodit i naplnění talentu. Dokud je nedokonalá, bude mu povoleno dělat pouze to, co ji dělá lepší.
Jestliže je někdo talentovaný, ale zároveň nadmíru pyšný a přezíravý, cesta k prosazení jeho nadání mu může být uzavřena. Pokud by se jeho talent dočkal uznání a dotyčný se díky tomu stal známým a slavným, bohatým a uctívaným, jeho pýcha by pouze narůstala. To by strašlivě poškodilo jeho duši.
Proto je mu cesta k uznání uzavřena. Musí se věnovat něčemu jinému, důležitějšímu – překonání svých chyb a nedostatků, zdokonalením vlastní duše. Často musí dokonce trpět, aby dokázal svou duši zdokonalit. Teprve pak se naučí být pokojným, chápajícím, odpouštějícím, soucitným a shovívavým k jiným lidem.
Ho’oponopono a jak je správně uplatnit v oblasti peněz
Chtít, ale ne moc silně