Kočka jako indikátor karmy

Pociťujete nevysvětlitelnou nepřízeň ke kočkám? Tvrdím, že to je důvod k vážnému zamyšlení.

Velká část lidí má ke kočkám výslovně pozitivní vztah, někteří jedinci k nim však pociťují nijak zdůvodnitelnou nepřízeň. Kočky je dráždí, lezou jim na nervy, překáží jim a vyvolávají v nich jedinou touhu: zahnat je co nejdál. Na první pohled by se zdálo, že na tom přece nic není. Nemají rádi kočky a co má být? Je to jejich věc! Možná to tak i je, ale já opakuji, že je to důvod k vážnému zamyšlení.

Kočka domácí, stejně jako pes, žije s člověkem od pradávna. Jestliže však psí povinnosti byly od počátku konkrétní a srozumitelné – to znamená především lov a ochrana, s kočkami to bylo daleko složitější.

Hubení drobných škůdců, jako jsou krysy a myši, by se dalo nazvat doprovodnou úsluhou. Hlavní úkol kočky domácí v něm zdaleka nespočívá. Kočka má jedinečný bioenergetický systém. Dokáže se citlivě naladit na biopole, která ji obklopují a dokonce s nimi rezonovat, korigovat je a v případě potřeby i napájet. Ve výjimečných případech je dokonce schopná biopole zcela obnovit. Vyprávění majitelů koček          o zmizení bolesti hlavy a srovnání krevního tlaku po tom, co se pomazlili se svým chlupatým miláčkem, nejsou žádné výmysly. Jakýkoli výpadek organismu se vzápětí projeví poškozením energetické aury. Kočka to vycítí a spěchá na pomoc.



Tím však schopnosti těchto huňatých hebkých krasavic nekončí. Kočka může sloužit jako svérázný indikátor lidského štěstí a blahobytu. Je-li v životě jejího člověka všechno v pořádku, je kočka, která žije v jeho domácnosti, klidná, hodně spí, nezanedbává své hygienické procedury a má dobrou chuť k jídlu. Jestliže je z ničeho nic nervózní, nedbá o sebe a špatně žere, znamená to, že něco není v pořádku. Nejcitlivěji obvykle kočky reagují na hádky v rodině, přičemž jsou vždycky na straně toho, kdo byl ve sporu nespravedlivě osočen. Pokud kupříkladu nezaslouženě potrestáte dítě, kočka za ním přijde, mazlí se s ním, přede a snaží se dítě uklidnit a obnovit jeho duševní rovnováhu.

Dovolte mi teď přejít k tomu, kvůli čemu jsem tento článek vlastně začal psát. Jako každé velmi citlivé pouto, jsou také vzájemné vztahy kočky a člověka obousměrné. Kočky nás vycítí, ale také člověk velmi dobře vycítí kočku. Proto prakticky nenajdeme nikoho, kdo by byl ke kočkám lhostejný. Buď sympatie, nebo nepřízeň. Ohledně sympatie je všechno jasné, ale pokud jde o tu nepřízeň… Podle mého pozorování devadesát procent agresivních alkoholiků nemohlo vystát kočky, velká část mých ženských známých, kterým se v osobním životě nedařilo, se vyznačovala nesnášenlivostí k těmto chlupatým tvorům a pravidelně, a to bez jakékoli souvislosti, prohlašovaly: «Nenávidím kočky!». Také děti vystavené násilí v rodině nebo ve škole přenášejí své ponížení na toulavé nebo v sousedství žijící kočky. Podobných příkladů bych mohl uvést ještě více. Dá se s jistotou tvrdit, že u člověka, s jehož karmou není všechno, jak má být, vyvolává kočka negativní emoce. Takoví lidé by se měli vážně zamyslet nad tím, jak změnit svůj život, jak ho prosvětlit a vnést do něj trochu štěstí. Pak u nich malí chlupatí sympaťáci nebudou vyvolávat nic jiného než úsměv.