Lidová moudrost praví, že každý je pánem svého času. Může ho strávit užitečně, a může ho promrhat na naprosto nepotřebné věci. Hodně lidí si všímá, jak různý je chod minut, hodin a dní a někdy i let. Vysvětluje se to psychickým vnímáním.
Když někam spěcháme a máme strach ze zpoždění, čas doslova letí. Děláme-li něco nudného a otravného, minutová ručička doslova zamrzne na jednom místě. Krom toho působí i věkový faktor vnímání rozsáhlých časových úseků. Uvést můžeme tři.
Prvním úsekem je dětství, kdy se čas táhne velice, velice pomalu. Do každého dne se vejde obrovské množství událostí a žádný den se nepodobá jinému. Potom se proud času zrychlí a nastupuje druhý úsek. Dochází k tomu někdy ve čtrnácti, patnácti letech. Trvání dnů, týdnů a měsíců je přesně takové, jaké má být. A konečně po překročení čtyřicítky nastupuje čas třetího úseku. Roky jako by se utrhly ze řetězu a letí vpřed se stále větší a větší rychlostí. A nejen roky. Celá desetiletí sviští jako ta pověstná kulka kolem spánku.
Každý však rozumem chápe, že hodiny tikají absolutně stejně pro všechny věkové skupiny. To jenom mladý a starší člověk vnímají jinak okolní svět a z toho plyne i deformace plynutí času. Dochází k ní pouze a jedině v mysli, nijak se neodráží na neměnné skutečnosti.
Existuje zcela reálný předpoklad, že lidský organismus je schopen zpomalit nebo naopak zrychlit běh času. Dochází k tomu obvykle v té části prostoru, v němž se nacházejí „k smrti vyděšení lidé“. Čím silnější je strach, tím delší jsou jednotlivé okamžiky, aby měl člověk možnost objektivně zhodnotit tragickou situaci a přijmout jediné správné rozhodnutí.
Jestliže však lidský organismus takovou schopnost má, musí existovat orgán schopný ji generovat. Většina odborníků se kloní k názoru, že na změnu vnímání časových úseků působí neurony velkých polokoulí.
V extrémních situacích se posilují všechny funkce organismu. Zejména se to týká mozkových buněk. Díky tomu se síla jejich pole mnohonásobně zvyšuje. Začíná působit na časovou matérii a natahuje ji. Netrvá to dlouho, nicméně však bylo pozorováno, že v takových místech špatně ukazují hodiny. Vypadnou z obvyklého rytmu, zatímco lidem vzdáleným od místa tragédie dvacet metrů jdou hodinky normálně.
Rychlost času vždycky dokázali ovlivňovat jogíni, šamani a tibetští mniši. Totéž platí o mistrech východních bojových umění. Zní to jako fantazie. Ale ještě docela nedávno byla za fantazii pokládána ponorka nebo let na Měsíc. Dnes patří k obvyklým jevům obojí. Zítra bude možná obvyklým jevem stroj času se všemi z toho vyplývajícími důsledky.
Předtucha jako první stupeň vidění budoucnosti
Čeho byste se měli zbavit do příštích narozenin