V jisté anekdotě na otázku, proč k sobě vnukové a prarodiče mají tak blízko, zazní odpověď: Protože mají společného nepřítele. Jako vtip je to dobrá hláška, ale skutečnost je někde jinde. Vztahy vnuků a prarodičů jsou velmi osobité.
Babičky a dědečkové sehrávají velkou roli v růstu každého člověka, v tom, jak a co vidíme a cítíme. Děti, které měly to štěstí, že se stýkaly se svými babičkami a dědečky, mají většinou zdravější vztahy s dospělými a umějí si jich vážit. Bývá s nimi také méně výchovných problémů. Babička s dědou představují jakési přidané bezpečí, další citovou jistotu. Jsou navíc zdrojem bezpočtu zkušeností a zážitků, mají větší nadhled a často jsou schopni větší tolerance.
To však je jenom část předností tohoto zvláštního vztahu. Někteří lidé tvrdí, že láska k vnukům může být dokonce mnohem silnější než láska, kterou člověk cítí ke svým vlastním dětem. Na tomto vztahu je cosi zvláštního, cosi kouzelného.
Duchovní spojení mezi námi a našimi předky, babičkami a dědečky, je nezaujaté, je to spojení překračující rámec genetické spřízněnosti.
Je to zvláštní vztah, prohlubující dětské poznání lásky, respektu a uznání. Děti se dozvědí mnohé o tom, jak se žilo dříve. A že to je nějaký rozdíl! Vždyť společnost se stále rychleji proměňuje a srovnání dětství prarodičů s dětstvím vnoučků může být pro děti neskutečně zajímavé a přínosné. Poznají, jaké úsilí museli děda s babičkou vyvinout, aby mohli žít tak, jak žijí dnes. Na stárnoucí babiččině či dědově tváři se učí vnímat čas a jeho moc nad lidmi.
Vaši mrtví dědečkové a babičky jsou stejně jako dříve tam, kde jste trávili svůj čas s rodinou. Možná tomu dokážete jen obtížně uvěřit, ale prarodiče jsou vždycky přítomni v každé části vašeho života, žijí ve vašem srdci a jejich památka vám pomáhá určit správný směr další cesty.
Jejich přítomnost můžete vycítit i v neživých předmětech, kterých se kdysi dotýkali. Ať je to oblečení, nábytek nebo výtvory jejich rukou. Chraňte tyto věci. Chraňte památku svých prarodičů.
Babičky a dědečkové vám budou pomáhat jít dál životem a nesejít ze správné cesty, budou vám pomáhat, abyste zůstali sami sebou. Budou vám vždycky nablízku, aby vám připomínali, jak si vychutnat každý okamžik svého života.
Nikdy vás nezklamou. Zmizí a už je nebudete moci vídat, ale až to budete očekávat ze všeho nejméně, pocítíte jejich přítomnost a podporu. Úvahy o babičce a dědovi přinášejí krásné vzpomínky a vašemu tělu příznivé vibrace.
Jsou-li vaši prarodiče, nebo alespoň jeden z nich, dosud naživu, zavolejte jim! Neostýchejte se říci jim, jak rádi je máte, protože život je strašlivě krátký. Nikdo to neví líp než právě oni.
10 příznaků, kterými tělo signalizuje, že duše je vyčerpána a bez energie
15 důležitých pravidel, která bychom se měli naučit nazpaměť