Proč má týden 7 dní?

Sedmidenní týden začali používat už šest set let před naším letopočtem Babylóňané, prostřednictvím Řeků ve 4. století pak i Římané. Pouhým okem mohli ve starém Babylóně pozorovat sedm nebeských těles – planety Merkur, Venuši, Mars, Jupiter a Saturn, kromě nich pak ještě Měsíc – Lunu a samozřejmě Slunce. Každému dni v týdnu tak byla přiřazena některá z planet, Luna nebo Slunce. Týden byl tedy časovým úsekem „sedmi světel“.

Každé z nebeských těles pak poskytlo jméno a patronát „svému“ dni v tomto pořadí:

Luna, Mars, Merkur, Jupiter, Venuše, Saturn, Slunce.

Názvy dnů jsou vlastně jmény starořímských bohů, kteří byli jejich patrony. Úterý například vládne Mars, pátku Venuše. Tyto názvy dnů v týdnu pak přešly k různým národům. A tak jsou v mnoha jazycích názvy dnů vlastně překladem jmen starořímských bohů. Například lunes, lundi – pondělí – ve španělštině a francouzštině.

Stejným postupem se pak mytologický původ názvů jednotlivých dnů vytvořil i u Germánů a Slovanů. Anglické dny mají názvy podle anglických bohů, kteří měli gesci příbuznou těm starořímským: Monday – Mani, Tuesday – Týr, Wednesday — Odin, Thursday – Thór, Friday – Freya, Saturday – Saturn, Lugh, Sunday – Sol.

Ve slovanských jazycích často název jednoduše popisuje pořadí dne v týdnu nebo ve vztahu ke dni předcházejícímu. V češtině neděle je prostě dnem, kdy se nedělá a pondělí je dnem po neděli. Úterý má původ ve slovanském výrazu „vterý“, druhý. Středa byla středem týdne, čtvrtek čtvrtým a pátek pátým dnem. V názvu soboty slyšíme hebrejský název „sabat“, respektive původní babylónský název pro tento den, který byl oslavou Měsíce – shabbát.

S obdobou uváděných názvů se můžeme setkat i v asijských jazycích – například čtvrtek jako „Jovův den“ zná japonština, hindština nebo korejština. Pořadí dne v týdnu přešlo třeba do čínštiny (čtvrtek, pátek).

V některých jazycích je neděle „dnem páně“ (francouzština, italština, španělština), v ruštině připomíná vzkříšení Ježíše Krista, v angličtině, dánštině a němčině je neděle dnem zasvěceným Slunci.



Obecně je přijímána téze, že týden má sedm dní proto, že lunární cyklus má 28 dní, které lze beze zbytku rozdělit po sedmi. Není to však nijak podloženo a musíme připomenout, že někdy má lunární cyklus i 29 dní.

Během lidské historie existovaly i jiné kalendářní systémy, například aztécký, který byl založen na slunečním cyklu a jeho týdny měly pět a třináct dní. Novodobá historie pak přinesla i některé až výstřední zajímavosti, například v podobě revolučního kalendáře ve Francii zavedeného na konci roku 1793, v němž každý měsíc měl tři týdny po deseti dnech a názvy měsíců a dnů v týdnu byly nahrazeny novými. Jinak se počítaly i hodiny. Tato opatření zrušil Napoleon v roce 1805. V Sovětském Rusku zavedli v roce 1929 kalendář, umožňující nepřetržitý provoz továren. Týden měl pět dnů, měsíc šest týdnů. Platilo to až do roku 1940.

Astrologická předpověď přičítá velký význam dnu v týdnu, ve kterém se člověk narodil, protože planeta, která je patronem dne, samozřejmě ovlivňuje i toho, kdo se narodil ve dnu zasvěceném její ochraně.