Jednoduchý mechanismus osudu

jednoduchy-mechanismus-osudu

Z hlediska životních zákonů nejsou těžkosti, které nás v životě navštěvují, nějakým trestem, ale životní zpětnou vazbou.

Hned se to pokusím vysvětlit na příkladu. Jestliže jste neopatrně položili pravou ruku mezi pootevřené dveře a zárubeň a zároveň začínáte levou rukou přitahovat dveře k sobě, co pocítíte v pravé ruce?

Nejprve ucítíte tlak a vzápětí bolest. A tato bolest je zpětnou vazbou od života. Signalizuje, že svojí levačkou děláte něco, co nemáte. Jinak řečeno, nějaké vaše jednání vyvolává tento problém a všechny těžkosti, které se vám přihodily, pocházejí z vašeho nesprávného vzájemného působení se světem.

Je to tedy jeho reakce, která nás něčemu učí, v daném případě tím, že levou rukou přitahujeme dveře na svojí ruku pravou čímž získáváme zkušenost. Náš rozum nás nabádá:«Ne, takhle to dělat nesmíš. To ti způsobí jen utrpení a bolest».

Tento svět je něco jako školní třída. Od samého počátku v něm platí zákon zpětné vazby, neboť učení znamená,že ze všeho máš získat zkušenost, všímat si a uvědomovat všechno, co se kolem děje, učit se a rozvíjet.

Svět je zařízen přesně podle tohoto zákona. Zpětná životní vazba přicházející v podobě nějakých těžkostí, nemocí, zklamání a ztrát v sobě nese jisté láskyplné poselství, které nám dává najevo, napovídá nám, že něco neděláme tak, jak se to dělat má. A tak také z pohledu celkového ustrojení tohoto světa obecně funguje mechanismus osudu.

Hovoříme o tom proto, že se chceme dopátrat odpovědi a zjistit, jak v těch největších problémech, které nás v životě mohou potkat, můžeme získat a odhalit obrovskou vnitřní sílu a přeměnit ji ve zdroje a možnosti. Ano, lidský život už je takový, zahrnuje nás trablemi, ale když problémy přijdou, musíme mít sílu je přeměnit.

Podívejte se, jak žije květina, čím se živí? Živí se z půdy, v níž je často přítomen hnůj. Co je to vlastně hnůj? Nic jiného, než zvířecí exkrementy. Takže květina svými kořeny odebírá živiny z látek ne zrovna nejvznešenějšího původu a mění je v co? Podívejte se na to nádherné poupě, které se záhy promění v překrásný květ plný vůně!

A zhruba stejný úkol stojí před lidským životem.

Musíme se za pomoci své vnitřní síly naučit transformaci veškeré bolesti, utrpení a ztrát ve zdroje a možnosti.

Co se děje, když se podobné komplikace pokoušíme ze života odstranit?

Představme si, že si chcete zacvičit a nabrat nějakou sílu. Jdete do tělocvičny, ale když přistoupíte k nějaké čince, je vám zřejmé, že je pro vás příliš těžká. Abyste ji zvedli, museli byste vyvinout velikánské úsilí.

Říkáte si: “Tohle je nějaká divná tělocvična” a když platíte, žádáte, aby příště už bylo všechno jak náleží, to znamená, všechno stejné, ale ta dotyčná činka ať je z papírmašé, protože její váha vám nevyhovuje.

Když přijdete příště, vidíte, že všechno je tak, jak jste chtěli. Leží před vámi seriózně vyhlížející činka, avšak je z papírmašé. Jdete k ní a zvednete jí úplně lehce. Fotografové vás fotí ze všech stran. V jejich očích zvedáte váhu patnáctkrát větší, takže jsou ohromeni a šokováni vašimi schopnostmi: «Jak to dokáže? To je ale kus chlapa! !»

A v tu chvíli cítíte – to je on, smysl života! Ten překrásný pocit, který jsem si sám zaplatil, který jsem si koupil. Odpovězte si však upřímně na otázku: «Skutečně jsem se stal silnější osobností? Rozvíjím se, nebo naopak degraduji, volím-li takovouhle cestu?»

Jistěže taková činka ve vás probudí iluzi silného prožitku, myslím ale, že mi dáte za pravdu, že v tomto případě jste obehráli sami sebe a žádného rozvoje nedosáhli. Nezjednodušujte si život tímto způsobem, on sám nám vždycky dá to, co je třeba, nic víc a nic méně.

Je to pouze a jenom věcí naší volby: «Jsme v tom, co se děje, ochotni vidět vyšší vůli, nebo se jí raději rovnou vyhneme?» Velice často, když všechno je v nejlepším pořádku, člověk odpovídá: ano, nějaká Vyšší síla existuje. Jen ať dál září a posílá mi do života dary, ať se objevují nádherná auta a před mýma očima jsou budovány přepychové vily, to všechno v mém vlastnictví.

Vyšší síla nepochybně existuje, ale jakmile se v lidském životě objeví nějaký problém, jakmile jen manželka nevstane z postele tou správnou nohou, už si člověk říká: “Jakápak Vyšší síla? K čemu je mi žena, kterou mi ta síla seslala? Musím ji vyměnit”. A to je čirý materialismus, tvrdící, že člověk existuje na základě své představy o tom, jaké mají věci být.

=========
Strašidelné příběhy o dvou větách
Půjde to i bez kouzelné hůlky. 6 cest ke splnění přání.

Facebook AstroPlus.cz