«…Nic se mi nechce dělat, nic mě nezajímá. A události se rozvíjejí tak nějak ne k mému prospěchu… Předpoklady i vědomosti mám. Ale nějak mi nic nevychází. Jako kdyby se proti mně všichni spikli. Nebo co… Nejspíš mě někdo uřknul. No a co? No a to, že dělej co dělej, proti tomu ti nic nepomůže! Kam se hrabu na magii…»
Jednou mi někdo poradil jít k věštkyni. Po pravdě řečeno, na věštkyně a kartářky jsem moc nevěřila.
Ale i když jsem k té myšlence byla skeptická, ze zvědavosti jsem se rozhodla k ní jít.
Kartářka bydlela v domě hned vedle práce. Vzpomínám si, že tam byly počmárané stěny. Čekala jsem, že tam bude fronta dalších lidí, ale žádná fronta tam nebyla.
Pozvali mě do pokoje, kde jsem pak chvíli čekala. Vešla starší žena s tmavými vlasy. Pozorovala jsem ji se zájmem. Byla naprosto klidná. Schválně jsem s nikým nemluvila o žádných podrobnostech, nemohla nic vědět a já jsem byla fakt zvědavá, co mi řekne.
A taky mi řekla: «Myslíš si, že máš trable, protože tě někdo uhranul?» Dost jsem se podivila, ale mlčela jsem dál. «Nikdo tě neuřknul ani neuhranul, všechno, co se ti děje, děje se ti tvou zásluhou a všechno taky máš ve vlastních rukou», pokračovala žena.
Je fakt, že v té době jsem měla různé drobné nepříjemnosti a že jsem si občas říkala, že mě snad někdo uhranul.? Bylo to pro mě jednodušší a pohodlnější a hlavně – já sama jsem přece za nic nemohla…
Byla jsem pevně přesvědčená, že není možné, aby všechno bylo takhle špatné jen tak, zničehonic – někdo mě musel uhranout! Ale jak proti tomu bojovat?!
Setkání s tou ženou mě přimělo k zamyšlení.Nejdřív jsem na ni měla vztek – co si to vymýšlí!
Pak jsem se trochu zlobila i sama na sebe — snad nakonec nebudu přát problémy sama sobě?
Za pár dní jsem se uklidnila a začala nad tím doopravdy přemýšlet …
Souhlasíte, že není snadné přijmout jako skutečnost, že za svoje neštěstí si můžu jenom já sama? Že to právě já jsem sama sebe přivedla tam, kde teď jsem, že mě tam nezavedly nějaké neznámé síly.
A vtom najednou – pozor! Najednou mi to došlo! Jestliže jsem se já sama přivedla až sem, jestliže to já jsem způsobila tuhle svou realitu: konflikty v práci, lidi jako utržené ze řetězu a svět kolem mě jakýsi šedivý a cizí, pak to znamená, že taky já to můžu napravit. Je to – jak to říkala ta věštkyně – je to v mých rukou!
Dneska je mi jasné, že to byl ten nejdůležitější objev mého života.
?JSEM ZRCADLEM SVÉ REALITY, VŠEHO KOLEM SEBE.
?ČEMU VĚŘÍME, TO SE STANE, TO POTVRZUJE SÁM ŽIVOT.
Nevěříte? Tak si třeba vybavte tohle. Rozsypete sůl. To, jak známo, předznamenává hádku. A vy tedy sedíte a očekáváte hádku, každou maličkost máte za její předzvěst… a není nic divného na tom, že k hádce nakonec opravdu dojde!
Takže se vteřinku zamyslete nad tím, v co věříte. V co věříte tak silně, že sama vaše skutečnost je právě taková?
Vím, že všechno je v našich rukou a věřím ve vás!❤
3 známky toho, že někoho znáte z minulého života
8 znamení, že zemřelí jsou nám nablízku (a mají se dobře)