Proč má drtivá většina našich nových začátků a záměrů rychlý konec? Proč se naše přání a naděje nenaplňují a máme zas jenom to, co jsme měli?
Německý spisovatel, motivační řečník a kouč Bodo Schäfer hovoří o tak zvaném pravidle sedmdesáti dvou hodin. Podstat je jednoduchá: máme-li jakýkoli plán nebo sen, měli bychom se do jeho realizace pustit co nejdříve, nejdéle do 72 hodin od původního úmyslu. Síla rozhodnutí, odhodlání, zápal pro věc, pocit něčeho nového v průběhu oněch sedmdesáti dvou hodin pomalu vyprchává. Pohasíná a zmizí. Proto čím dřív, tím líp.
Platí to i pro zcela nevýznamné věci, nedůležité kroky, nijak závažná rozhodnutí. Přesto však jde o něco, co v našem pojetí přinese něco nového, co povede k realizaci nějakého přání, nějakého snu.
Jak psychologové tak odborníci na mystiku mají na pravidlo svůj názor. Mystikové tvrdí, že jestliže člověk k naplnění svého snu nic nepodnikne, Vesmír jeho přání odloží jako pro něj zřejmě nepodstatné a dále mu už při jeho naplnění nebude poskytovat žádnou pomoc.
Psychologové pak hovoří o tom, že také lidské podvědomí dělí plány na podstatné a nepodstatné – podle toho, jak seriózní je náš záměr je realizovat. Sedmdesát dva hodin neboli tři dny je právě ten časový úsek, kdy přání je ještě čerstvé a odhodlání silné a je třeba potvrdit je skutky.
Máme-li tedy nějaký sen, neměli bychom jeho naplnění odkládat. V průběhu dvaasedmdesáti hodin bychom měli začít podnikat malé krůčky k jeho uskutečnění. I malé kroky vedou k úspěchu. Hlavní je odhodlání a vytrvalost.
Jak nechat odejít to staré a začít šťastně žít
Kdo jsou hvězdné duše?
