Je to zvláštní, ale všechny důležité základní principy, ke kterým jsem došel po letech experimentování se světským životem a zkoumání jeho vnitřních mechanismů, jsem svým tvrdě pracujícím rozumem došel k závěrům, které se dají zformulovat několika opravdu velmi krátkými větami. Navíc jsem zjistil, že tyhle prosté pravdy se celou dobu vznášely ve vzduchu a slyšel jsem je nejméně stokrát, jenomže jsem je nebral vážně.
Když člověk hledá životní pravdy, nemívá pro něj cizí zkušenost velkou váhu. Ustavičně se snaží sám vynalézat, co už vynalezeno bylo a objevovat dávno objevené.
Jedna z takových pravd, prostá a průzračná, se mi zjevila teprve po několika letech. Kolik času mi zabralo, než jsem pochopil její hluboký smysl a skutečnou podstatu, které přitom leží na povrchu těch slov!
Slyšel ji každý: «Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá“. Nebo krátce: „Svůj k svému“.
Stejné přitahuje zase stejné…
To je všechno. Dřív se mi tahle slova obvykle vybavila při různých shodách okolností, v okamžicích krátkého prozření, ale nedokázal jsem ještě přesně vidět celý ten řetěz jejich projevů jako celek. No ano, někdy jsem si o někom říkal: „Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet“ a jindy jsem si pomyslel: „Ten bezvadně zapadl do týmu, jako by sem patřil odjakživa! “Dokonce mě po nějakém seznámení napadlo: „To je zvláštní, jak se mi vlastně podobá…“
Dneska vidím, že to nejsou prostě jenom nějaká slova, popisující typickou životní situaci. Je to Základní Zákon vesmíru. Něco jako Е=mc2. «Svůj k svému. Rovný rovného si hledá“. Naštěstí je to zákon naprosto platný pro všechny!
Důsledkem tohoto kosmického zákona, fungujícího ať jsme si jeho platnosti vědomi nebo ne, je fakt, že se kolem nás vyskytují úplně stejní lidé, jako jsme my sami. Ne snad v tom smyslu, že jsou také lidmi :). Ale v tom, že jsou vcelku vzato lidmi se stejným vnitřním uspořádáním, během myšlenek a vlastnostmi, jako máme sami. Hodně zjednodušeně by se dalo říci, že kdybychom vzali aritmetický průměr veškerého svého okolí, výsledek se bude rovnat NÁM.
Co z toho plyne?
Za prvé, podívejte se na lidi, s nimiž jste stále ve styku. To vy sami jste si je přitáhli do života.
Jestli se vám takoví lidé kolem vás zamlouvají nebo ne, si musíte rozhodnout také sami. Pokud se vám ovšem z ničeho nic začne zdát, že kolem vás jsou „samí pitomci a křiváci“, měli byste to vzít jako dobrý důvod k zamyšlení nad během svého života a svými vlastními kvalitami. Máte-li naopak pocit, že kolem vás je „spousta fantastických, udivujících osobností“, pak se váš život nejspíš ubírá správným směrem.
Za druhé, jestliže vás už opravdu nebaví vězet ve stále stejně nehnutém, zarostlém rybníce, jestliže si přejete poznat lidi určitých kvalit, musíte ty kvality začít pěstovat sami u sebe. A počítejte rovnou i s tím, že se řádně zapotíte. Nebude to nic snadného. Bude vámi vysloveně cloumat strach, že zůstanete docela sami, protože staří známí vás začnou houfně opouštět. Vycítí, že z vás vyzařuje něco nového, že vaše vlastnosti se začínají měnit. Přestanete pro ně být zajímaví. Nebudou už o vás stát. Nic si z toho nedělejte. Lidé, o které byste stáli vy, se brzy objeví ve vaší blízkosti. Dojde k tomu, jako k většině dobrých věcí v životě, docela nečekaně. Nebudete o ně muset usilovat, protože zafunguje vesmírný zákon SKS – svůj k svému. Budete je přitahovat, stejně jako oni vás. Docela nově se konec konců mohou projevit i někteří ze starých známých. To nejdůležitější je, že to budou skutečně spřízněné duše. Takže další životní cesta bude veselejší, protože jak známo, v houfu či ve dvou se to lépe táhne. Zvlášť vede-li cesta vzhůru a vpřed.
Test ZDARMA - Nakolik jste hodná holka? >>>
Jen přání mít peníze nestačí
Máte plány? Nechte si je pro sebe!
